Výstava

Pragovka 2017… with wings

08 / 4 / 2017 ___ 24 / 5 / 2017 

 

Pod kurátorským dohledem Karla Srpa je ve čtyřech rozsáhlých místnostech Pragovky představen výběr práce z více než třiceti rezidentů místních ateliérů.  Výstava je součástí akce Kolben Open- otevřených ateliérů na Pragovce.  Je to vůbec poprvé, kdy se na Pragovce koná výstava takto profesionální a takhle velkých rozměrů. Na ploše téměř 1500 metrů čtverečních, procházejících celou Pragovkou od Jídelny a Kuchyně, nacházející se ve středním bloku druhého patra, přes výstavní prostor v prvém patře, pojmenovaný nyní The White room, kde se pravidelně již několik let konají výstavy, po přízemní Pragovka gallery, propojenou nyní s velkou výrobní halou, nacházející se za ní, bude mít divák možnost seznámit se s širšími soubory autorů, z nichž mnozí jsou již veřejnosti dobře známí, jiní naopak dostávají příležitost vystavit své práce vůbec poprvé. Někteří z vybraných umělců vytvořili do syrových prostor Pragovky, které měly původně jiný účel, nové instalace, reagující na dané prostředí, další se rozhodli představit ukázky své současné tvorby. Název výstavy je odvozený jednak z charakteru tovární budovy, vyznačují se nestejně dlouhými, hluboko do prostoru vybíhajícími křídly, jednak odkazuje na méně známou skutečnost, že Pragovka není proslulá jen automobily, ale že se v ní vyrábělo i lehké, jednomotorové vrtulové letadlo Praga Alfa.

Kateřina Adamová, Jana Babincová, Tomáš Beňadik, Jan Cileček, Tomáš Džadoň, David Helán, Anežka Hošková, David Hřivňacký, Anna Hulačová, Martina Chloupa, Jakub Janovský, Jan Jírovec, Martin Káňa, Susanne Kass, Kateřina Kociánová, Tadeáš Kotrba, Petra Lacinová, Marie Ladrová, Veronika Landa, Václav Litvan, Matouš marek, Martin Matoušek, Richard Nestler, Lucie Nováčková, Pasta Oner, Robo Palúch, David Pešat,  Veronika Přikrylová, Martin Šilhán, Ondřej Roubík, Zuzana Růžičková, Pavel Tichoň, Pavel Trnka, Martin Vlcek,  Ladislav Vlna.

 


Pragovka 2017… With Wings
Karel Srp

Když mi před lety vyzvala Lucie Nováčková, abych připravil výstavní projekt z umělců, kteří mají své ateliéry v areálu Pragovky, tak jsem se jí nejprve zeptal kolik jich v Pragovce nalezlo své útočiště. Dozvěděl jsem se, že se číslo stále mění, že by jich mohlo být kolem sedmdesáti. K práci jsem měl dvě danosti: jednak umělce, kteří v daném místě pracují, jednak jejich značný počet, o němž jsem se předem rozhodl, že se pokusím vystavit přibližně polovinu, což mi vyšlo, když jsme nakonec spočítali, že autorů je třicet pět. Příprava výstavy si tudíž vyžádala naprosto opačný kurátorský přístup, než s jakým jsem dosud pracoval. Když jsem procházel prázdné výstavní prostory Pragovky, uvědomil jsem si, že vyjdu z jejího středu, že výstava bude mít bod, ve kterém pomyslně začíná, a okruh, k němuž se bude rozvíjet, o jehož okraje bude narážet, že bude postupně rezonovat z několika dalších pomyslných středů. Za východisko jsem si záměrně zvolil prostor, označovaný jako White room, do jehož středu jsem chtěl umístit práci, která by byla co nejméně hmotná, jež by v sobě měla stopy materiálu, z něhož vznikla a týkala by se těla. Od tohoto východiska se rozvíjely další úvahy pro následující prostory v přízemí a ve druhém patře: rovněž do místnosti, označované jako Pragovka Gallery a do velké výrobní haly, které se rozkládá za ní, jsem potřeboval najít takové práce, jež by mi je rozevřely, které by byly jejími dalšími pomyslnými středy, jež by se rovněž týkaly lidského těla, avšak již byly mnohem hmatatelnější. Obdobně jsem přistupoval k prostoru jídelny, kde jsem však vztah k tělu zaměnil za vztah ke stavbě a domu. Tato čtyři ohniska se stala pomyslnými osami, ze kterých se celá výstava rozevírá, které mezi sebou vnitřně komunikují. Pak jsem se začal zabývat okraji, odvíjecími se od nich, vším co tyto práce obklopovalo, s ohledem na druh a způsob práce jednotlivých osobitých přístupů, který vycházel od odhmotnění, od charakteru bílé v ústředním prostoru prvého patra, do nějž zasahovala čistota materiálu i lidských příběhů. Pak následovaly vstupy do mytologizujících příběhů na obrazech v Pragovka Galery, do rozvrstvených osobních zkušeností, které přerostly ve velké výrobní hale do rozměrných prací, jež na jedné straně byly ohraničené velkými červenými figurálními obrazy, na druhé hutnými abstrakcemi. Mezi těmito mezemi, rozevírajícími se od středu, v němž je zavěšená helma, do vzdálených stran, vznikl prostor, v němž se mohly rozvinout souvztažnosti, které mezi jednotlivými přístupy rozehrávají vnitřní dialog. Hlavní prostor druhého patra, jímž diagonálně prochází zhmotněný modročervený paprsek světla, jenž byl pracovně rozdělený na jídelnu, kuchyni a přilehlé místnosti, nabízel možnosti, které vycházely od pomyslného těžiště bytového domu, který se rozevíral na různé strany: do zadních místností kuchyně, které přímo svým charakterem vyžadovaly individuální projekty, či k několika záběrům akcí za pódiem. Současně menší, částečně uzavřené místnosti, poskytly vhodné pole k samostatným autorským vstupům, z nichž některé měly introvertní ráz, jiné vycházely z městského prostředí. Představa uspořádání výstavy vyšla z pronikajících se vlnících kruhů, které mají meditativní střed, jehož hmotná podstata se ztrácí, zatímco jejich vnější okraje se zostřují a zvýrazňují, jako by navracely diváka do jeho vlastní přítomnosti, jejíž rozměr dostává někdy až sociálně kritický ráz.

 

otevřeno:

08 / 4/ 2017 ___ 24/ 5 / 2017
všední dny krom pondělí 12:00-18:00